Eko-okO

Doba se mění a kadibudky se staly úsměvnou připomínkou minulosti, kdy sednout si a vyprázdnit se nebylo spojeno s žádným velkým pohodlím. Ale když jste zrovna v areálu naší zahrdy a budova je zamčná nebo když děti na jízdárně pečují o koně a přijde na ně nutná potřeba, vezme se za vděk i dřevěnou budkou. 

Dnes už je naštěstí všechno jiné, narodili jsem se do „šťastné doby a země“. V silně převládající většině máme koupelny, kde stačí otočit kohoutkem a teče pitná voda, dokonce není studená, ale máme kohoutek i na teplou, záchody jsou vybavené splachováním, sprškou a spoustou voňavých nesmyslů, papír na utření je čtyřvrstvý, hebký a někdy i napuštěný vůní…..

Ať se nám to líbí nebo ne, toto je naprosto přirozený chod v přírodě. Říká: sníst – vyloučit – vrátit do půdy – pěstovat.

Kompostovací toaletu na Pavučině sice nemáme, ale i obyčejná kadibouda je velkým krokem k ekologické výchově.
 

Kdo má kadibudku, neřeší spotřebu vody v rámci ekologického dopadu ani na účtech, nekupuje drahé čistící prostředky ani vůně, nerozčiluje se, že někdo přede mnou pořádně nespláchl, ušpinil nebo ucpal záchod…Nedrhne, neplatí, nezlobí se…

Občas zasypeme pilinami od truhláře, ale přiznávám, luxus trojvrstvého papíru, ovšem bez parfemace, si také dopřáváme. Je to krásný a osvobozující pocit.

Vždycky, když pak sedím na „normálním“ záchodě, proletí mi hlavou, že jsou místa, kde je voda nad zlato a zkuste tam říct, že my, vyspělá země vodou, a to dokonce pitnou vodou, splachujeme své exkrementy.

Krom toho, kdo ví, co na nás voda chystá a co čeká naše děti a děti těchto dětí. Snad se jim podaří vrátit do toho přirozeného chodu přírody, protože ona je nad zlato.

 
A žádný stud, splachovací záchod opravdu není šťastnou volbou, nejen Skandinávie by nás mohla v tomto směru hodně učit…